Lipari

Hlavní a největší ostrov, podle něhož bylo pojmenováno i celé souostroví, se nazývá Lipari. Počtem 10 000 stálých obyvatel je zdaleka nejlidnatější, a je i správním střediskem ostatních ostrovů, s výjimkou Saliny. Pobřeží ostrova je silně rozeklané a skalnaté, takže pláže jsou většinou oblázkové a tvoří jen úzký pruh podél pobřeží. Vnitrozemí ostrova je hornaté, nejvýraznějšími vrcholy jsou Monte Chirica (602 m) a Monte S.Angelo (594 m).

Jako všechny sousední ostrovy je i ostrov Lipari vulkanického původu. Vznik ostrova předpokládají geologové před přibližně 150 000 lety, k zatím poslednímu výbuchu došlo na severu ostrova na sopce Monte Pilato před 1500 lety. Dnes se vulkanická činnost projevuje jen ve formě horkých pramenů. Pozůstatkem po sopečné činnosti jsou však i mohutná ložiska obsidiánu, využívaná v prehistorii, a pemzy, těžená na severu ostrova dodnes. V jižní části východního pobřeží ostrova se nachází město Lipari - hlavní město celého souostroví se 4500 obyvateli. Toto malebné biskupské sídlo je navštěvováno jako klimatické lázně a přímořské letovisko. Město je obklopeno dvěma plážemi, na severu Marina Lunga a Marina Corta na jihu, které jsou však poznamenány městským ruchem. Jádro města tvoří citadela, vystavěná v průběhu věků na skalním ostrohu nad mořem. Přirozená dominanta úrodné příbřežní nížiny byla obydlena již v době kamenné. Od té doby se zde vystřídalo několik kultur, které po sobě zanechaly celou řadu památek. Postupem doby bylo místo čím dál lépe opevňováno, až v průběhu 16. století dostalo svou dnešní podobu. Součástí citadely je i katedrála, založená Normany v 11. století, ale v 17. století kompletně barokně přestavěná. Severně od hradu se rozkládala rybářská čtvrť, jižně odtud se nacházela skladiště obchodníků se zbožím na export - pemzou, vínem, kapary a fíky. Dnes městečku dominuje turistický ruch, který ovšem nijak neubírá typicky středomořského půvabu malebným úzkým uličkám s četnými balkóny, rušnému korsu i klidným zákoutím.

Cca 3 km severně od města Lipari leží, oddělená 239 m vysokým poloostrovem Monterosa, vesnička Canneto se 400 m dlouhou oblázkovou pláží. Je to centrum těžby, zpracování a vývozu pemzy, které bylo vybudováno již v době antiky na úpatí sopky Monte Pelato. Liparská pemza patří k nejlepším na světě. Kromě kosmetiky se používá i v průmyslu jako leštící prostředek. Dříve byla těžba obstarávána trestanci a vyhnanci, kteří prašnému vulkanickému svahu dali jméno "L infermo Bianco" (Bílé peklo). Nedaleko od Canneta se nachází Forgia Viechia, starý proud skleněné lávy - obsidiánu. Za ní se zdvihá hora Monte Sant Angelo (594 m), tvořící střed ostrova.

Další malé vesničky na ostrově Lipari jsou Pirrera východně pod Monte Sant Angelo, Pomiciazzo a Porticello na severovýchodě, Acquacalda na severu pobřeží, Quattropani na západě a Pianoconte a jižním úpatí Monte Sant Angelo. S vyjímkou Pirrery a Pomiciazza jsou všechny obce dosažitelné po silnici.V jednom z údolí na západním pobřeží u Pianoconte vyvěrají 62 °C teplé prameny San Calogero, které se využívají při léčbě kožních onemocnění a artritidy.

Doporučené výlety

Pevnost je dominantou celého městečka Lipari. Vystoupit je k ní možno od severu z trajektového přístavu Marina Lunga skrz bránu, nebo od západu z Via Garibaldi po schodech přímo na hlavní náměstí. Opevnění pochází většinou ze 16. století, ačkoliv na některých místech se dochovaly i zbytky řeckého opevnění ze 4. a 3. století př. Kr. Ústředním bodem celého návrší je katedrála San Bartolomeo. Tu založil Roger Normanský na konci 11. století, dnešní podoba je však barokní. Fasáda pak pochází z roku 1861. Interiér je zdobený četnými malbami. Za pozornost stojí především hlavní oltář se sochou patrona ostrova, svatého Bartoloměje (18. stol.), obraz madony v pravé příčné lodi (16. stol.) a cenné skříňky v sakristii (18. stol.) Kromě katedrály jsou součástí pevnosti i čtyři další kostely - Santa Caterina, Chiesetta dell' Addolorata, Chiesa dell' Immacolata a Chiesa Madona delle Grazie. Na západní straně hlavní ulice Via Castello jsou odkryty pozůstatky řady starověkých osídlení od 7. století př. Kr. až do 2. stol. po Kr., překrývající se podle dějinné posloupnosti. Na jižní části návrší je pak malé antické divadlo, a jsou zde shromážděny i ukázky sarkofágů, přivezených z rozsáhlé starověké nekropole na západní straně města.

Eolské archeologické muzeum soustřeďuje v několika budovách cenné starověké nálezy z celého souostroví. Jsou zde zastoupeny dějiny od 4. tisíciletí př. Kr. až k současnosti. Muzeum je rozděleno do následujících částí: Oddělení I : v bývalém biskupském paláci ze 17.století jsou soustředěny předměty z vykopávek liparské akropole. Sál I: nálezy nejstarší, tzv. Sentinello kultury, charakteristické dvoubarevně malovanými hliněnými nádobami. Sál II: předměty další kulturní fáze, která se vyznačuje trojbarevně malovaným hliněným zbožím. Sál III: je věnován stylu "Diana" (4. - 3. tis. př. Kr.), charakterizovaným vázami s jednobarevným červeným povrchem a "vřetenovitým" držadlem. Sál IV: nálezy kultury Piano-Conte (3.tis. př. Kr.) Sál V: pozdní doba kamenná - konec 3. a začátek 2. tis. př. Kr., tzv. Piano-Quartara kultura. Sál VI: předměty ranné doby bronzové, kultury Capo Graziano (1800 - 1400 př. Kr.). Tmavé hliněné zboží s jemným rytým zdobením poukazují na vliv mykénské, minojské a také kykladské kultury. Dále pak nálezy z kultur Milazzo (1400 - 1200 př. Kr.). Sály VII - IX: předměty z bronzové doby, kultury Ausonia. Tato epocha skončila skoro úplným zpustošením ostrovů. Sál X: doklady vlivu řecké a římské kultury na Liparech. Sál XI: sbírka nápisů na sloupech na náhrobcích z liparské nekropole. Oddělení II Sály XII - XV: nálezy ze sousedních ostrovů Filicudi, Panarea, Salina a Stromboli. V 2.muzejní budově severně od katedrály jsou předměty z vykopávek různých kultur. Sály XVI - XVII: výbava hrobů od doby bronzové do 9.století př. n.l. Sály XVIII - XIX: nálezy z vykopávek - vázové urny, pohřební oběti a zbytky sloupů z řecké a římské doby na Liparech. Sály XX -XXV: vykopávky řeckých a římských hrobů z Lipar a z nekropole Diana. Sál XXVI: nálezy mořské archeologie, četné amfory různých kultur, bronzové kanóny ze 17. - 18. století. Západně od katedrály k Madorine Delľ Immacolata se nachází archeologický oříšek. Zde byly odkryty.Archeologický park - vpravo od katedrály ukazují nedávno odkrytou řecko - římskou nekropoli s kamennými sarkofágy a se sarkofágy z pálených cihel.

Nové město Lipari je typické středomořské město, jehož páteř tvoří rušná ulice Corso Vittorio Emanuele, soustřeďující velkou část obchodů. Klidnější je turisticky orientovaná Via Garibaldi, vinoucí se kolem citadely a spojující severní trajektový přístav s jižním aliscafovým. Tyto dvě ulice, spolu s přilehlými uličkami, nabízejí zdaleka nejlepší možnost nákupu na ostrovech, ať už se jedná o suvenýry, nebo o předměty každodenní potřeby.

Naleziště obsidiánu, černě sklovitého sopečného materiálu, jakož i pěnovité bílé pemzy, se nachází severně od města Cannetta. Je dosažitelné okružními autobusy, které pravidelně vyjíždějí z Liparského přístavu.